Nikdo z lidí se nemá dokonale, dokud nemá kde žít, dokud nemá svůj domov. Sice je pravda, že ani nějaká ta stálá adresa ještě není vším, že toho my lidé potřebujeme ještě daleko víc, ale každopádně je skutečností, že dokud nemáme nějaký ten svůj dům nebo byt, který lze považovat za domov, něco nám schází. A to skutečně citelně. Stejně jako může leckomu chybět i jeho vlast, kterou lze také považovat za domov.
Lidé by prostě měli za všech okolností někam patřit. Na Zemi by mělo být nějaké místo, kam by tito neodmyslitelně patřili, kde by tito byli doma a nikdo by neměl právo zpochybňovat jejich pobyt právě tam. Protože domov je jednou ze základních podmínek nejen pro spokojený život, ale vlastně i pro přežití. Protože si jistě dokážeme představit, jaká úskalí života mohou čekat na ty, kdo bydlí všude a současně nikde, kdo jsou bezprizorní.
Ten, kdo má svůj domov, má prostě své pohodlí a své jistoty, které jsou pro lidskou existenci tolik potřebné. Člověk tu má ale nejenom onu střechu nad hlavou jako takovou. Člověk tu má i blízké osoby, rodinu či přátele, kteří k takovému skutečnému domovu rovněž patří. Protože bez takových lidí by se člověk necítil v žádném domově doma.
A jak si my lidé svůj domov sháníme? Pochopitelně různě. Jsou tu ti, kteří se někde narodí a už tam prostě zůstanou, maje takové místo automaticky napořád za svůj domov, jsou tu ti, kdo využijí něčí nabídky a nechají si někdy v průběhu života vytvořit svůj nový domov, aby mohli vyletět z rodného hnízda. A jsou pochopitelně i lidé, kteří se řídí tím známým Krylovým ‚domov je to, co si děláme sami, a ne to, co nám někdo udělá‘. Ale ať tak či onak, je jisté, že všichni normální lidé po domově touží a pořizují si ho. Protože je dobré být někde doma. Ba je to možná to nejdůležitější, co člověk potřebuje k tomu, aby v životě vůbec obstál.