Šantré

Odcházení u Šantré

Cesty se klikatí, protínají a znovu rozcházejí. Po více jak deseti letech se Inka Tognerová rozhodla, že její cesta se skupinou Šantré končí. Jako vyznavačka neokázalých, rychlých a tedy pokud možno bezbolestných řezů zvolila náš koncert v Ryběnaruby dne 18. dubna jako ten poslední, který s námi absolvovala.

Skupina Šantré více jak deset roků těžila z Inčiny muzikálnosti, hudebního citu, tvárného hlasu a smyslu pro partu. Je i Inčinou zásluhou, že naše banda vydržela těch deset let bez personálních změn. A protože jsme se nikdy nemlátili nádobím po hlavě (ačkoli jsme k tomu měli dostatek příležitostí, důvodů a občas i chuti), proběhl náš rozchod v přátelském duchu.

Pokud jde o Šantré, jsme s Bráškou toho názoru, že příležitosti jsou od toho, aby se využívaly...

Vaše Šantré

Na nejbližší Rybu jsme pro vás přichystali něco ale opravdu nevídaného.

V roli osamělého střelce, písničkářského barda a průvodce polovinou večera nebude nikdo jiný Dušanův kolega z kapely Epydemye, autor mnoha současných i budoucích hitů, vpravdě neohrožený řidič a krotitel větru, idol mnoha dívek a žen a též prý několika chlapců, ten, který razí heslo "všecko bude", nezapomenutelný...

...Jan Přeslička !!!

Uvidíme, zda si pan Jan připíše ke všem svým životním rolím ještě "Ten, který vyšel z ryby jako vítěz"

Tak tedy 18. dubence ve 20:00, tam co dycky - Mánesova 87, Praha 2, metro Jiřího z Poděbrad.

Víkend začal pátečním křtem novoborských Zhasni. Jejich nový počin se jmenuje Na druhém nádvoří. A my voláme:

Zhasni na Hradě!!!

Díky za dnešní (vlastně včerejší) Rybu.

Alex kouzlil se světly tak, že jsme chvílemi měli mrazení.

V publiku mnoho nevídaných tváří a to nám vždycky dělá moc dobře.

Přijďte i v dubnu

Pitkovice zůstaly věrny své pověsti.

My s Bráškou opět jako duo BezInky.
Vypustili jsme novou píseň o tom, že Dušan je pašák s citlivou duší. Někdo to zkrátka už říct musel...

Pán, který si koupil CD, byl milý a prohlásil, že nás slyšel už na Jizerské Notě a že je to fakt moc pěkná muzika.
Ujistil jsem ho, že zpěvačka Inka opravdu existuje, ale že je plachá a že se skrývá.
Pán si CD nechal a ani nechtěl zpátky peníze.
Tak jsme je s Aničkou a Příšterou propili.
No co už...

Ráno nás vypakovali, tuším, někdy kolem půl páté.
Před hospodou jsme si chvilku mysleli, že už řvou ptáci.
Ale nebyli to ptáci.
Byli jsme to my.

Nepamatuju se, kdy naposled jsem spal v neděli do dvanácti.
A jo vlastně...
Na posledním Epycentru.