Bez mobilu ani ránu

Když jsem si poprvé koupila svůj mobilní telefon, tak jsem vůbec nevěděla, jak s ním mám zacházet. Všechna tlačítka na mě byla velmi složitá. Tedy můj mobilní telefon neměl tlačítka, taková, jaká si myslíte. Můj nový první mobilní telefon měl sice už dotykový displej, ale taková dotyková tlačítka. Jistě všichni víte, jak to myslím. Vůbec se nevyznám v technice a v mobilech už vůbec ne. Vždycky jsem měla za to, že z mobilu jde pouze jenom volat anebo psát sms. A byla jsem taky navíc ráda, že můj mobilní telefon má fotoaparát. Jsem totiž vášnivá fotografka, takže jsem si v klidu mohla fotit fotky na mobilní telefon. Protože si vemte, když třeba jdu na procházku do lesa anebo na louku se svým psem.

Mobil mě nikdy nepřestane udivovat.

Je logické, že nepotáhnu sebou nějaký velký v drahý fotoaparát, který by se mi třeba mohl ztratit anebo nějak rozbít. A jsem ráda, že mobilní telefon zastává už plno tolik funkci, že mi to někdy přijde, že mobilní telefony jsou jako malý přenosný počítač. A vy se možná mi budete smát, ale já to takhle cítím. Mám sice doma počítač, ale ne tak dokonalý, jako třeba můj bratr, který má notebook herní.

Mobil taky zahání nudu.

Má taky počítač. Mně stačí mobilní telefon, protože já jsem takový nenáročný člověk, co se týče techniky a dalších mobilních telefonů. Ještě si říkám, že si pořídím druhý mobilní telefon, který bude domácí. Nemám totiž ráda pevnou linku, tak jsem si řekla, že budu mít osobní mobilní telefon u sebe a potom taky ještě domácí mobilní telefon, který bude stále doma. Mám totiž moc ráda, když jsme stále na příjmu. Poslední dobou z mobilu velmi často z mobilu volám nebo z něj čtu emaily, takže můj mobil je velmi často vybitý. A když přijdu z práce domů, tak někdy zapomenu dát telefon do nabíječky. Takže se mi opravdu velmi často stává, že se mi někdo nedovolá a já potom mám velké problémy v práci.