Vzpomínám si, když jsem šla se mým otcem do prodejny, kde se prodávají mobilní telefony, protože můj otec si přál mobilní telefon, ale vůbec se v tom nevyznal a nevěděl, jaký mobilní telefon pro něj bude ten pravý. Já už jsem v té době měla osm let mobilní telefony, které už jsem vystřídala čtyři. Ale ne, že bych byla nějaká taková, že mobilní telefon velice rychle rozbiji, tohle vůbec ne. Protože já jsem si právě o své mobilní telefony velice dobře starala a stejně tak jako o každou techniku anebo další věc, kterou jsem si koupila. Opravdu jsem si svých věcí velice vážila, takže jsem taky byla hodně ráda, že se mi žádná věc zatím nerozbila. Zatímco třeba můj bratr, který je takový ničitel. Mému bratrovi vydrží třeba mobilní telefon sotva maximálně rok. Ale ne, že by takové věci rozbíjel schválně, tohle tedy vůbec ne.
Ono se mu to vždycky rozbije omylem. Vzpomínám si, když bratr dělal u nás na zahradě úplně nový plot. Měl nový mobil, kterého stal skoro dvacet tisíc korun a byl na něj náležitě pyšný a byl rád, že konečně si našetřil na tak drahý a skvělý mobil. A měl mobilní telefon opravdu jenom pár dní, který bohužel položil na kámen, že si ho pak rychle vezme zpět, jen si ho na chvíli odložil. A bohužel tam spadl plot. Bratr o tom vůbec nevěděl, dokonce zapomněl, že si tam vůbec položil mobilní telefon.
Vůbec o tom nevěděl, zjistila jsem to až já, když jsem začala na zahradě uklízet. Našla jsem ho tam hozeného na kameni. A pod tím plotem byl mobilní telefon. Byla jsem v šoku a vůbec jsem nevěděla, jak tohle bratrovi řeknu, protože jsem byla jistá, že bude bratr opravdu hodně nadávat a bude to možná svádět taky na mě. Raději jsem mu mobilní telefon dala na okno a čekala jsem, až si toho všimne sám. Víte, jistota je jistota. A já si na tom dávám záležet, navíc mobil je pro bratra hodně citlivé téma.